Rostoucí segment SUV byl loni rozšířen o stylový Volkswagen T-Roc. Vypadá fantasticky, přináší však i řadu těžko pochopitelných řešení. Pro první test jsme zvolili verzi s turbodieselem, převodovkou DSG a pohonem všech kol.
Kapitoly článku:
Mimořádně atraktivní design
Dostatek místa uvnitř
Spotřeba paliva
Velice slušná dynamika
Vyšší základní cena zkoušené verze
Horší výhled šikmo vzad
Na české silnice zbytečně tvrdý podvozek
Občasné cukání převodovky
8 /10
Časté přírůstky v segmentu SUV reflektují dnešní trend a hlad zákazníků po čemkoliv s ochrannými lemy blatníků a větší světlou výškou. Postupem času ale bývá čím dál těžší se v těchto autech vyznat. Vždyť už i pohon všech kol, který jsme po celá léta vnímali jako jednu z hlavních výhod takových aut, není prioritou, byť stále ještě neustupuje do pozadí.
Že se v případě SUV a crossoverů hraje hodně na styl, dokládá celá řada vozů. Třeba stálice Renault Captur nebo excentrický Hyundai Kona, své želízko v ohni už však má také Volkswagen. Nový T-Roc jsme nedávno vyzkoušeli v rámci tuzemské premiéry a nyní dozrál čas na klasický redakční test.
Základem je litrové TSI za příznivých 452.900 korun, my se ale dnes podíváme na úplný opak nabídky. Zkoušený dvoulitr TDI kombinovaný se čtyřkolkou a automatem je totiž tím nejdražším, co lze aktuálně v rámci modelové řady pořídit.
„Cítí se rošťácky“
T-Roc je dokonalou ukázkou toho, že SUV nemusejí být pouze alternativou pro přepravu z bodu A do B, ale také stylovým módním doplňkem. Pravda, zkoušený exemplář v bílé barvě není co do nápaditosti úplně vyčerpaný, vždyť v konfigurátoru si můžete vybrat mnohem zajímavější barevnou kombinaci (třeba červeno-černou či modro-bílou kombinaci), i tak na něm ale mohli zejména ti mladší z nás oči nechat.
Snad je to dáno fakt vtipnou reklamní kampaní se zdravě sebevědomým beránkem. Pravdou nicméně zůstává, že zatímco větší Tiguan a koneckonců i podobně velká Škoda Karoq celkem zapadají v davu, T-Roc naopak řadu konkurentů uvrhá do stínu.
V kombinaci se statickými diodovými světlomety, které má zkoušená linie Sport ve standardu, dostanete i nepřehlédnutelné diodové denní svícení. Téměř povinností je příplatek za 19palcová litá kola. Vím, 28.500 korun je docela ranec (pro linii Style stojí 12.500 Kč), blatníky jsou ale tak masivní, že se v nich standardně dodávané sedmnáctky ztrácejí.
Tvary karoserie Volkswagenu T-Roc mě baví. Pravda, umí i nápaditější barevné kombinace. Koncovky výfuku byste v nárazníku hledali marně.
T-Roc je vlastně „volkswagení“ interpretací Audi Q2, což je znát jak na proporcích karoserie, tak provedením zadního sloupku. Ten je sám o sobě poměrně výrazný, v případě Volkswagenu však ne tolik jako u Audi. Navíc se musí obejít bez kontrastních prvků á la Audi R8, které nejmenšímu SUV z Ingolstadtu umožňují o něco širší možnosti individualizace. Ještě něco tyto dva vozy dělí, na to ale musím nakouknout dovnitř.
Zatímco Audi Q2 z velké části převzalo přístrojovku z modelu A3, tedy typického zástupce nižší střední třídy, T-Roc se nechal hodně inspirovat malým Polem, hlavně pak po stránce palubní techniky. Můžete mít digitální přístrojový štít, který má zkoušená linie Sport dokonce ve standardu, displej infotainmentu má úhlopříčku nanejvýš 8 palců a dvojici hardwarových tlačítek, jenom mi nejdou do hlavy použité materiály. Polo totiž v maximální možné míře využívá měkčené plasty, T-Roc naopak ty levnější, tvrdé.
Ono to v podstatě ničemu nevadí, obzvláště když estetická stránka výrazněji neutrpěla, řešení s „malou“ přístrojovou bych však lépe chápal v případě, kdyby T-Roc využil i platformu Pola (MQB A0), což ale nestalo. Stojí na plnohodnotném MQB, tedy na tomtéž základu jako Golf či Arteon, díky čemuž může být vybaven pohonem všech kol a dvoulitrovými motory. Je to prostě taková pouliční směska – kus toho, kus tamtoho. Celek však působí povedeně, hravě, nebojím se dokonce říci „rošťácky“.
Zklamání nepřináší ani nabídka vnitřního prostoru, byť byste možná od pohledu čekali stísněnější prostředí. Do šířky máte například ještě o něco více místa než v Golfu, délkou rozvoru náprav má kompaktní bestseller necelé tři centimetry k dobru, avšak v T-Rocu zase sedíte o něco výše, takže člověk mých rozměrů (190 cm a 87 kilogramů) nemá problém usadit se sám za sebe. Klidně bych se obešel bez panoramatické střechy, která mimo jiné ubírá trochu místa nad hlavou. Ani tak ale při uvolněné poloze zad vzadu nedřu hlavou o strop.
Takovou vzdušnost jako u Tiguanu či Karoqu samozřejmě očekávat nelze, byť například výhled šikmo vpřed vlastně nic neomezuje. Dozadu už je to ale horší. Největší podíl na tom mají masivní sloupky C kombinované s vcelku malým zadním oknem, což budete kritizovat hlavně při vyjíždění z kolmého parkovacího místa. Rozhodně zvažte i pořízení parkovací kamery, která vychází na rozumných 5200 korun.
Pokud zvolíte jednu z verzí s předním pohonem, které vzadu mají vlečená ramena, máte k dispozici zavazadelník o základním objemu 445 litrů a 1272 litrů získáte po sklopení zadních opěradel. Čtyřkolka s víceprvkovou nápravou a zadním diferenciálem hodnoty „osekává“ na 392 a 1273 litrů, a to je pořád více než u Golfu hatchback s předním pohonem (380 a 1270 litrů). Tedy alespoň teoreticky.
T-Roc má totiž v základu šestnáctipalcovou rezervu, čímž vlastně pozbývá smysl polohovatelná podlážka. V praxi se tak dostáváte spíše na objemy Pola (351 a 1125 litrů), zde navíc „okořeněné“ vysokou nákladovou hranou. Další z paradoxů pak ne sebe nenechává dlouho čekat – u de facto levněji vyhlížejícího T-Rocu můžete mít za příplatek 9000 Kč elektricky ovládané zadní víko, které „luxusnější“ a uvnitř ne o moc menší Polo nenabízí.
Program olympiády: České vrcholy na ZOH 2018, co a kdy sledovat?