Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Když je něco nejlevnější, strhává to na sebe pozornost trhu. Zároveň za sebou ale vláčí velký vykřičník. S čím kromě malých rozměrů musíte počítat v případě koupě Suzuki Ignis?

Nejlevnější SUV z něj dělá cenovka 240 900 korun u základní varianty. Nejdostupnější čtyřkolkou na trhu je pak v kombinaci s prostřední výbavou, což přijde na 308 tisíc. My jsme otestovali nejvyšší výbavu Elegance, za kterou už zaplatíte 362 tisíc.

Test ojetiny: Suzuki SX4 je docela spolehlivá čtyřkolka od sta tisíc korun

David Rusol

Ojetiny

Auto navazuje na svého předchůdce, který trh opustil v roce 2008. Stejně jako u starších swiftů ale také pokračuje v tradici malých terénních čtyřkolek, které samurajská značka prostě umí skvěle. Pokud jej zasadíme do kontextu dnešního trhu, jediného konkurenta vidíme ve Fiatu Panda 4x4. Suzuki se zároveň nevyhnulo pokušení poponést i nový ignis na módní vlně SUV. Jedná se prý o člena nového segmentu "mikroSUV".

Úzký, zvláštní, ale svůj

Můžete si být jistí, že Suzuki Ignis si na silnici s ničím nespletete. Dvojnásob to platí, pokud má červenou metalízou, jakou byl lakován i testovací kus. Výrazná přední část s chromovými brýlemi kolem LED světlometů se nám líbí. Prvotní rozpaky vzbuzují spíše pohledy na karosérii z ostatních úhlů.

Bočnímu pohledu dominuje nezvykle tlustý C sloupek. Až šokující je záď se "smutnými" svítilnami, zakloněnou hranou zavazadelníku a vysokým oknem. Potom si ale všimnete doširoka vytažených blatníků, pod nimiž se šestnáctipalcová kola rozhodně neztratí. Spolu s detaily, jako je žebrování na C sloupku, se i nám nový ignis na třetí až čtvrtý pohled vlastně začínal líbit. Kdyby všechny malé vozy šly stejnou cestou, byla by to přece na světě nuda.

Takový interiér jsme nečekali

S vozy značky Suzuki se to má tak, že od ostrého S oprávněně čekáme skvělý motor a jízdní vlastnosti. Současně jsme ale často zvyklí na nevzhledný design interiéru či archaické zabavně-informační systémy, nemluvě o nevkusném podsvícení či ovládání palubního počítače tykadlem.

Zrovna u vozu segmentu A, který má ve svém poslání nabídnout hodně schopností za málo peněz, jsme proto jiné očekávání neměli. Jenže na výše zmíněné můžete zapomenout. S přihlédnutím k ceně a kategorii je vnitřek ignisu vážně dobrý. Plasty jsou pochopitelně tvrdé, ale jednak nezapáchají, a také mají povedenou strukturu.

Deset legendárních čtyřkolek - od pracovního offroadu až po supersport

Jiří Švamberk

Technika

Vnitřek rozjasňuje dvoubarevné provedení a měděně lakované detaily. Jen "karbonové" doplňky na výdechu ventilace a přístrojovém štítu jsou trochu "přes čáru". Dobře se nám žilo i s infotainmentem, který je přehledně rozdělen do čtyř oken, reaguje překvapivě rychle a rozlišení obrazovky je také dostačující.

Při pohledu na kompaktní Suzuki ale zaujme také prostornost. Omezující je jen v šířce, což je navzdory hubeným výplním dveří pochopitelné. Zadní sedadla jsou posuvná a polohovací. Zvětšit kufr či prostor pro zadní cestující lze zezadu pomocí páček. Cestující a zavazadla najednou sice dokonale neuspokojíte, ale v rámci segmentu se i tak jedná o jednu z nejbohatších prostorových nabídek. Vzhledem k zaměření vozu ale zamrzí absence rezervního kola. Pozice za volantem je pochopitelně vyšší a volant se seřizuje jen výškově. Ideální pozice se tedy nehledá snadno, ale už jsme seděli na daleko horších "bidlech".

Bezpečnostní asistenty v roli vystrašeného lektora v autoškole

Nový Ignis otevřete a nastartujete bez klíče, nastavíte si teplotu na automatické klimatizaci, dozadu hledíte pomocí objektivu couvací kamery, jízdní pruhy hlídá asistent a díky stereokameře za čelním oknem dokáže auto zabránit nehodě. Před deseti lety jsme podobné funkce obdivovali u luxusních limuzín, dnes je nabízí levné Suzuki.

Zdálo by se, že díky tomu se opět nebudete cítit jako v levném autě, jenže právě některé z těchto technologií odhalují, že na něčem se přece jen šetřit muselo, protože naladění není dobré. To, že couvací kamera nemá naváděcí pruhy při zatočení, jako například Kia Picanto, ještě pomineme jako maličkost.

Jenže když například směrovku nedáte ještě docela dlouho před tím, než se vůbec přiblížíte k čáře, už se asistent hlídání pruhů ozývá. Vůbec nejhorší ale je nouzové brzdění. Obecně je to jedna z funkcí, která nám dává smysl a i v Suzuki jistě dokáže zachránit nejeden plech či koleno - stereokamery umí na rozdíl od radaru snímat měkkou lidskou tkáň a rozpoznat chodce.

Jenže systém začne křičet, houkat a blikat tak zuřivě a v tak nepochopitelných situacích, že vyděsí posádku včetně řidiče a způsobí tak mnohem dramatičtější situaci, než je to, dojíždíte k autu před sebou. I když tak činíte naprosto s přehledem, systém reaguje a vyděsí ještě víc pumpováním brzdového asistenta, který je přichystaný na plný brzdný účinek. V pražském provozu jsme takovou nepřiměřenou reakci i při zcela defenzivní jízdě zažívali každý den několikrát.

Jízdnímu projevu je třeba přizpůsobit se

V Česku seženete ignis pouze s jednou kombinací pohonného ústrojí. Atmosférická dvanáctistovka má na svou kubaturu slušný výkon devadesáti koňských sil a maximální točivý moment 120 Nm. Právě hodnota točivého momentu o nulu menší než je zdvihový objem motoru je považována za maximum, co lze z atmosféricky plněné jednotky vymáčknout.

Agregát je to vskutku povedený, jen je potřeba jej vytáčet třeba až na šest tisíc otáček, kde křivka vrcholí. Na to musí být řidiči, kteří jsou zvyklí na přeplňované motory, připraveni. Motor je za všech okolností kultivovaný a potěší také spotřebou. Není problém se pohybovat kolem pěti litrů jako my (5,5 l v týdenním průměru) a i při svižnější jízdě jsme jezdili za solidních šest litrů na sto kilometrů. V režimu městského závodníka, který k ignisu příliš nesedí, se pak nedostanete přes sedm litrů. O tom si můžou podobně výkonné turbomotory nechat jen zdát.

Nové Suzuki Swift vstupuje na trh. Při prvním svezení nadchlo i spotřebou

Radek Pecák

Premiéry

Pětistupňová převodovka je v duchu doby dlouze zpřevodovaná a má příjemně krátké dráhy, jen rychlosti hůř zapadají. Naprostá tragédie je to však při řazení zpátečky. Odhadujeme, že téměř při polovině pokusů o zařazení se páka zasekla. Řešením vždy bylo vrátit se zpět na neutrál, znovu vymáčknout spojku a zařadit s hlasitým mechanickým zadrhnutím. S něčím podobným jsme se setkali například u převodovky v kolínských trojčatech, byť ne tak výrazně.

Varianta s pohonem všech kol má zvýšený stálý převod skříně a spoléhá se na co nejjednodušší řešení zadní nápravy i pohonu samotného. Japonci namísto dnes obvyklých lamelových spojek použili starší a jednodušší a také v podstatě bezúdržbovou viskózní spojku. Zadní náprava je u varianty 4x4 tuhá s panhardskou tyčí. Oceňujeme schované tlumiče, za které se v terénu nezachytíte. Takové řešení oceníte při údržbě a odhadu životnosti, ale co při jízdě?

Žádná kouzla se nekonají, zadní tuhá náprava se chová přesně tak, jak čekáte. Na hladkém asfaltu drží kola v ideální pozici, ale na rozbité cestě o sobě dá vědět. Odpružení má velmi progresivní pera, takže v prázdném autě jejich práce vyhovuje. Stačí však jet ve čtyřech lidech a podvozek, zejména právě zadní náprava, začne i na menších příčných nerovnostech odskakovat. Dalším efektem takového řešení je škubání zadních kol ze strany na stranu.

Už známe i koncovky výfuku nového Swiftu Sport. Technická data ale ještě ne

Radek Pecák

Premiéry

Na druhou stranu se jedná o "poctivou kovařinu", která auto přežije. Ignis tak má dobré vlastnosti v terénu. Světlá výška 180 mm, minimální převisy a pomocníci typu asistenta sjíždění z kopce z malého Suzuki dělají dobrého společníka do vesnických nečasů.

Na silnici si za to svou daň vybírá. Nelze jej srovnávat v tomto směru s klasickými hatchbacky segmentu A. Při pohledu na karoserii vás ihned napadne, že převrátit tohle auto bude hračka. Toho si byli při vývoji vědomi i konstruktéři a tak ignisu dali velmi pomalý převod řízení - kdyby byl rychlejší, náhlé škubnutí by nemuselo dopadnout dobře. Všemu sekunduje i horlivá stabilizace, které karoserii uklidní ještě daleko dříve než se začnete za volantem bavit. Na druhou stranu v sobě ignis něco z nadšených jízdních vlastností svých sourozenců přece jen má. I přes náklony se asfaltu drží statečně a přilnavosti má dostatek, pokud tedy zadek neodskočí...

Závěr: Potřebujete jej? Kupujte!

Možná vám předchozí řádky připadaly poměrně kritické, jenže tohle auto přesně ví, jak silné karty má v ruce. Za cenu lehce nad tři sta tisíc nabídne především hezký a prostorný interiér, moderní výbavu a skvělé jízdní vlastnosti mimo silnice, navíc s předpokladem pro velmi dlouhou trvanlivost.

Jízda na silnici už kompromisem je, ale rozhodně ne překážkou. U malého vozu s tuhou zadní nápravou bychom čekali mnohem horší chování a když pojedete uvolněně, užijete si především skvělého a úsporného motoru. Suzuki Ignis není jen nejlevnější čtyřkolkou na trhu, je to vážně schopné a dobře udělané auto. Tedy, až na ty horlivé jízdní asistenty a vzhled, který se ne každému musí líbit. Jak se Ignis zamlouvá vám?

Další  informace získáte, pokud si prohlédnete komentovanou fotogalerii: