Kapitoly článku:
Základní červená barva, černé kliky a odemykání obsatrožním klíčkem. Hyundai i30 kombi za 136 tisíc, který jsme si zapůjčili v bazaru AAA Auto, pravděpodobně nebyl tím, o čem zájemci o kombi nižší střední třídy sní. Všichni přeci víme, že většina našich přátel se spíše poohlíží o dům dál.
Jenže soused z Boleslavi - octavia II ideálně s lákavým motorem 1.9 TDI - je nedostatkové a kvůli vysoké poptávce a značné komplikovanosti také vcelku rizikové zboží.
Naproti tomu většina Hyundaiů - stejně jako náš kus - má za sebou nákup v ČR a tedy aspoň jasný původ. Díky pětileté záruce, která nutila majitele ke drahým návštěvám autorizovaného servisu, mívají auta také vzorně pokrytou historii. Zapůjčený sedmiletý kousek, který zatím urazil necelých 120 tisíc kilometrů, byl dobrým příkladem.
Kvalita zpracování starších Hyundaiů nebývá označována za jejich klad, nám přesto připadala slušná. Ujeté kilometry se projevily jen na ošoupané bočnici sedadla řidiče - jinak vůz působil velmi dobrým dojmem. Atmosféra na palubě základní verze je díky výhradnímu použití černých plastů trochu ponurá o to více ale překvapilo, že ani po letech nic nevrzalo. Velmi plastově působící interiér skutečně dobře maskuje, že je vlastně z velké části postaven z měkčených plastů.
Na druhou stranu ale musíme pochválit ergonomii - díky vystrčenému středovému tunelu je i ovládání klimatizace dobře na očích, což platí ještě více o rádiu umístěném na vrchu přístrojové desky. Také prostorností kompaktní kombi nezklame. Stěhováky potěší i do roviny sklopná opěradla a záchytná oka v zavazadelníku. Kladným bodem jsou i solidní přední sedačky.
Jenže jsou tu i zásadní přešlapy - třeba ten, že jas palubní desky a rádia nelze u základní verze ztlumit - aspoň, že lze jeho displej vypnout. Na ovládání palubního počítače samostatným tlačítkem pod přístrojovým štítem si lze zvyknout, pár korun za ušetřenou vnitřní svítilnu v přední části vozu nám ale přijde jako úspora na nesprávném místě.
Silnou stránkou není ani odhlučnění motoru. Není to sice žádná hrůza, od auta nižší střední třídy bychom přesto čekali trochu více. Benzinová čtrnáctistovka o výkonu 80 kW ale překvapí svým zátahem i rychlými reakcemi. Dokonce i za městem díky krátkému zpřevodování stačí, nic víc ale nečekejte.
Také podvozek je slušný. Lehce otupělé řízení úplně nenadchne, díky víceprvkovému zavěšení ale i30 drží stopu více než statečně. Především ale vůz potěší komfortním odpružením - pro rodinné cestování bude naladění optimální.
Verdikt:
Hyundai i30 první generace není příliš krásný a ani první dojem z plastového interiéru není zrovna prvotřídní. Jenže to by pro kupujícího ojetiny nemělo být to nejdůležitější. Jedná se totiž o skutečně bytelné auto, které navíc sloužilo především soukromé klientele. Určitě má slabá místa - obávali bychom se především rozpadajícího se katalyzátoru benzinových aut z počátku výroby. Zbytek je ale obyčejně snadno opravitelný.
Kompletní fotogalerii naleznete zde: