Podle legendárního designéra Václava Krále jsou těžká a výkonná auta "cestou do pekel". "K přepravě z místa A do místa B stačí jen zlomek instalovaného výkonu dnešních automobilů," říkal již před čtvrtstoletím.
"Václav" se myšlenkami na elektrický pohon automobilů zabýval již od svého mládí," vzpomíná pro Autorevue.cz na legendárního designéra jeho manželka Věra. Zpočátku ovšem uvažoval o turbíno-elektrickém pohonu, později ho zase zaujala myšlenka na uchovávání energie v setrvačníkové baterii.
"Bateriové elektromobily se mu moc nezamlouvaly a ostatně jim nejsem nakloněn ani já sám," dodává jeho Králův syn Jiří, který je rovněž průmyslovým designérem.
Podle vzpomínek paní Věry Králové se manžel určitými projekty elektromobilů zabýval již od osmdesátých let. "Tehdy také pro plzeňský Metalex připravil projekt zkrácené Škody Favorit poháněné elektromotorem.
Automobil byl "oříznut zepředu i zezadu" a jeho délka díky tomu byla jen tři metry. Projekt se sice nakonec nevyužil, ale do praxe ho podle pokynů Václava Krále přetavil jeden z prvních propagátorů elektromobility v Česku Jaromír Vegr. Vznikla Škoda Shortcut.
Tento exemplář, vyrobený původně pro švýcarského odběratele, je možno čas od času vídat na různých tematických výstavách. Václav Král nakreslil rovněž zvýšenou, a tudíž prostornější verzi. Dokonce ve dvou variantách. Ta první měla zvýšenou střechu od čelního skla až k zádi, ve druhém případě se vyšší střecha nacházela pouze nad hlavami cestujících ve druhé řadě.
Václav Král ovšem stál i za mnohem sofistikovanějšími projekty než byla pouhá úprava sériového favoritu. Souviselo to s jeho vizionářským viděním světa.
Lidé jsou marnotratní...
"Už delší dobu si myslím, že to s automobily tak, jak jsou dnes produkovány, není v pořádku. Že míří vedle. Žijeme v éře jisté marnotratnosti. Znepokojuje mne, že dvoutunová auta obsazuje jedna osoba, znepokojuje mne, že si lidé podle parametrů vyčtených z katalogu kupují na jízdu do práce vůz jezdící 250 kilometrů v hodině," vyznal se Václav Král již před čtvrtstoletím. Jeho slova jsou zaznamenána v knize "Václav Král - designér, který chtěl změnit svět".
Přitom Václav Král rozhodně rychlá auta nezavrhoval. Vždyť prakticky ve stejné době absolvovala světovou výstavní premiéru jeho "Supetatra" MTX Tatra V8. "Mám rád rychlé vozy, ale pro jejich smysluplné využití na závodní dráze," vysvětloval. Ostatně, právě i supersport Tatra byl původně vůz určený pro okruhové závodění.
S Tatrou MTX se ovšem pojí i další historka. Na začátku 90. let přijel do Československa muž, který se sem vracel po 45 letech. "Chtěl, aby se u nás vyrobilo 1000 těchto vozů se setrvačníkovou baterií. Ty by pak po celém světě sloužily jako jakási demonstrace této technologie. Samozřejmě to bylo zcela mimo výrobní i finanční možnosti tehdejších tuzemských podniků a z projektu sešlo," uvádí Jiří Král.
Na začátku devadesátých let se nicméně zdálo, že už v té době bude elektromobilita poměrně důležitá. A tak Václav Král spolupracoval na návrzích malých městských elektromobilů jak s Metalexem, na nějž měl dlouholeté vazby, tak i s podnikem Škody v Ejpovicích, kde se předělávaly favority na elektromobily a chystaly se i další projekty.
Smůla na dobu
Aktivita Václava Krále v tomto směru vrcholila v polovině devadesátých let. "Měl připravený projekt OVO, což byl malý městský vůz s různými typy pohonu," uvádí Věra Králová. Designér například počítal s použitím setrvačníkových baterií. "On si byl vědom jejich rizik ve smyslu bezpečnosti. Ale ve městech se obvykle nehody nestávají ve velkých rychlostech, takže ani setrvačník by se neměl dostat z vozu ven," vysvětluje syn Jiří.
Stejně jako v řadě jiných případů nepočítal Václav Král ani v případě tohoto vozidla pouze s jednou karosářskou verzí. Měl připravené rovněž návrhy pro užitkovou verzi. Ta dokonce kvůli zvýšení nosnosti měla i třetí nápravu.
Jenže, když Václav Král jel představit OVO šéfovi plzeňské Škody Lubomíru Soudkovi, který byl v té době šéfem celého českého autoprůmyslu (s výjimkou mladoboleslavské Škody), havaroval. Než se stačil zotavit, Soudkovo impérium se dostalo do vážných ekonomických potíží a na nové projekty nebylo ani pomyšlení.
Bez zhmotnění ve skutečný vůz zůstal také projekt městského elektromobilu, který si na sklonku roku 1995 objednal bohatý energetický gigant ČEZ. Existovalo i přesné zadání. Mělo se jednat o dvoumístný elektromobil s výkonem 9 kW a konstrukční rychlostí 60 km/hod. Baterie s hmotností do 250 kilogramů měla zajišťovat dojezd na 120 kilometrů. Díky tomu by se pohotovostní hmotnost vozidla udržela na úrovni 850 kilogramů. Vůz měl mít poháněná přední kola. Na nich by byly kotoučové brzdy, vzadu pak bubnové.
V době, kdy působil na ČVUT, také se studenty vypracoval solární automobil určený pro závody těchto vozidel. Do Austrálie, kde se jezdí tradiční velký maraton solárních automobilů, se ale vinou nedostatku peněz nikdy nepodíval.
Myšlenku vozu využívající při jízdě na dálnici solární energii pak rozvíjel ve svých pracích také syn Jiří. Uvažoval jak o dálničním vozidle poháněném výhradně energií ze Slunce, tak i kamionu, který by měl tento pohon kombinovaný s turbíno-elektrickým.
Václav Král bohužel v roce 2005 předčasně zemřel. Mnoho svých nápadů tak již nestačil uskutečnit.