Donedávna sen mnoha motoristů oslaví příští rok své 30. narozeniny. Střední řada Mercedes-Benz W124 se do dějin zapsala jedinečnou kombinací moderních technických řešení a bezprecedentní spolehlivosti.
Kapitoly článku:
Anabáze
Byl to Mercedes v pravém slova smyslu a stal se skutečným symbolem té nejlepší éry značky Mercedes-Benz. Nesl označení W124. Standardní výbava byla napříč nabídkou verzí pohonných jednotek stejná a v podstatě nijak opulentní, ale většina zákazníků si W124 nekupovala jako znak luxusu, ale jako moderní, bezpečný, prostorný a navýsost spolehlivý vůz všestranného využití.
Mercedes-Benz W124 ve svém původním provedení z roku 1984
Střední řada se stala posledním prvkem v kompletní obměně modelových řad značky Mercedes-Benz. Tu zahájila v roce 1979 třída S (W126) následovaná o tři roky později zcela novou, kompaktní řadou 190 (W201). V průběhu roku 1985 nová řada W124 ve výrobě nahradila „piáno“, tedy důsledně zaoblenou řadu W123. Základní čtyřdveřový sedan se stupňovitou zádí byl brzy doplněn praktickým pětidveřovým kombi, poměrně elegantním kupé a v roce 1991 také dvoudveřovým kabrioletem s plátěnou střechou.
Vozy Mercedes-Benz řady W124 byly vyráběny až do roku 1996 a vznikaly nejen v německých továrnách v Brémách, Sindelfingenu či Rastattu, ale také v Indii (Pune), Polsku (Karczew) nebo Mexiku (Toluca). Samozřejmostí byla klasická koncepce uspořádání pohonného ústrojí, ovšem už v roce 1985 se stala právě řada W124 prvním mercedesem v novodobých dějinách dostupným také s pohonem všech kol 4Matic (zprvu jen se zážehovými šestiválci 2,6 a 3,0 l).
První roky ve službě
Nástupcem W124 se stala v roce 1995 řada Mercedes-Benz W210, známá díky své nepřehlédnutelně střižené přídi jako „masařka“. Ta po technické stránce z typu W124 vycházela, ovšem už nikdy nedosáhla jeho renomé. V průběhu své výroby procházela řada Mercedes-Benz W124 průběžnými modifikacemi a k dispozici byla postupně s desítkami pohonných jednotek s čtyřmi, pěti, šesti i osmi válci a výkony pokrývajícími široké spektrum od 72 do 530 koní (53, resp. 390 kW).
Kombi se stalo prvním moderním mercedesem dostupným s pohonem všech kol (4Matic)
V jaké podobě ale sedan Mercedes-Benz W124 vstoupil na přelomu let 1984 a 1985 do výroby? Novinka do značné míry vycházela z menší řady 190 (W201), což je patrné nejen v designu karoserie a jejích útrob, ale také při podrobnějším náhledu do mechanických skupin. Při prvním pohledu na poměrně hranatou karoserii a její veskrze konvenční proporce je takřka neuvěřitelné, že šlo o jeden z nejaerodynamičtějších sériových automobilů své doby.
Svůj podíl na tom měla celá řada prvků laděná v aerodynamickém tunelu, jež zahrnuje především skloněnou příď, plynulé přechody ploch, lepené přední a zadní okno a plochý podvozek s kryty pod motorem, díky nimž klesl součinitel odporu vzduchu cx u některých verzí až na 0,29. Zároveň se podařilo snížit vztlak ve vyšších rychlostech, na přední nápravě o 50 a na zadní nápravě o 40 %.
Redukční dieta
Na snižování hmotnosti se hrálo už tehdy, sedan W124 byl díky širšímu využití vysokopevnostních ocelí a plastů o 80 až 135 kg lehčí než předchozí řada W123. Důmyslnou instalací výztuh mezi sloupky A, pod předními sedadly nebo ve střeše zároveň výrazně narostla tuhost karoserie v krutu i její odolnost proti deformacím při nehodě.
Mercedes-Benz 500 E z modernizované řady z roku 1988
Zadní kapota byla ve srovnání s řadou W123 vyšší a její víko sestupovalo takřka k nárazníku, což výrazně zvětšilo objem zavazadlového prostoru, ale také zlepšilo manipulaci s těžšími a objemnějšími předměty. Přední kapotu bylo i v tomto případě možno otevírat ve dvou aretovaných polohách, ta nejzazší, takřka svislá usnadňovala rozsáhlejší servisní zákroky.
Jiří Duchoň , Patrik Schwarz
Významnou novinkou se stala instalace jediného, masivního stěrače čelního skla. Ten byl zavěšen uprostřed na klikovém mechanizmu, který konal nejen kývavý, ale také suvný pohyb ve směru osy lišty stěrače. Díky tomu stěrač pokryl 86 % plochy čelního skla, zatímco u W123 dvě raménka zajistila čistotu v ploše 78 %. Standardem bylo vyhřívání trysek čelního skla, za příplatek bylo k mání také vyhřívání vnějšího zpětného zrcátka u řidiče (to u spolujezdce zprvu úplně chybělo) spínané samočinně ve chvíli, kdy vnější teplota klesla pod 5 °C.